o ilustracích

Základem k této kapitole jsou ilustrace ke knize povídek GLADIÁTOŘI DRUHOHOR (MEZOSOIC GLADIATORS) od Jaroslava Mareše , renomovaného autora, který navštívil slavná naleziště dinosaurů v řadě významných světových lokalit. Napsal prý i jednu z nejčtenějších českých knih o dinosaurech Záhada dinosaurů. Dodnes si vážím své možnosti několikaměsíční spolupráce s ním. Černobílé ilustrace jsem dělal s velkou chutí i když jsem věděl, že nemám šanci dosáhnout kvalit skvělého a jedinečného malíře pravěku Zdeňka Buriana. Důležitá pro mě byla spokojenost samotného autora. Pro net jsem  kresby tuší barevně upravil.

Přidal jsem ještě dvě olejomalby. První je inspirací jednou z mých ilustrací k uvedené knize o dinosaurech. Druhou ukázkou je obraz, který jsem kdysi maloval pro svého známého. Nejde o přesnou historickou rekonstrukci-jen o dynamiku pohybu a zajímavý doplněk na stěnu v pokoji. Obraz je dost velký-ale bohužel nemám zaznamenané rozměry. Bohužel uvedená reprodukce obrazu není moc kvalitní.

Doporučuji zájemcům o pravěk a dinosaury si knihu přečíst. Pan Mareš umí psát velice poutavě a zajímavě.

V roce 2017 jsem začal kreslit nové verze některých ilustrací. První kresba  je k povídce Vážka. Tentokrát je to varianta volné kresby. Zároveň sem chci přidávat případné další věci s podobnou tematikou.První je kombinovaná malba "SOUBOJ GIGANTŮ",volná kvašovým způsobem provedená romantická scéna střetnutí mamutů.

Zatím jsem doplnil stručnou charakteristiku jen 3 povídek. Pokud někdy budu mít čas, dopíši další.

První povídka VÁŽKA zavedla čtenáře do období svrchního permu před 260 miliony let. Děj se odehrával v Malé Severní Dvině v Rusku. Tragičtí hrdinové - predátor a jeho plánovaná obět' - končí v bažině, z níž nebylo úniku. SCUTOSAURUS byl prý velký asi jako mohutný býk připomínající tank: opancéřovaný, s kostěným štítem hlavy. INOSTRANCEVIA byla šavlozubý dravec - hrozba pro tyto mohutné dinosaury. Pravě proto, že nedokázala odolat svému pudu dravce společně s s nebohým býložravcem byla pohlcena bahnitou pastí. Díky tomu ale pozůstatky umožnily současným vědcům rekonstruovat tyto dávné obyvatele naší planety.

V povídce VÍTĚZNÁ BITVA jsme se dostali do období před 235 miliony let. Místem děje se stala Argentina. Autor tady dokládá podle archeologických nálezů, že savci a dinosauři žili současně, ale právě savci po mnoho milionů roků prohrávali svůj boj s tehdy mnohem dokonalejšími dinosaury. Obě skupiny byly teplokrevní živočichové.

Moje ilustrace zachycuje dramatickou scénu, ve které drobný savec rodu Probainoghnatus (asi ve velikosti rejska), který se oddělil jako vývojová větev příbuzných terapsidů se stává obětí dinosaurů rodu Lagosuchů, nově vznikajícich drobných dinosaurů o velikosti tchoře. 

Na ilustraci k povídce SMEČKA je zobrazen krvavý souboj DILOPHOSAURŮ a COLEOPHYSŮ v jezírku. Voda nebyla sice prostředím typickým pro coleophysy, nicméně v povídce se odvážili i do vodního živlu. Tito malí a vysoce draví dinosauři byli době triasu a v rané juře smrtelným nebezpečím pro mnohem větší protivníky. Jak uvádí pan Mareš, vážili pouze kolem 20 kilogramů, ale prý lovili ve smečkách, které čítaly kolem tisíce kusů. Pokud jste někdy viděli Jurský park, nebo jednu úvodních scén Ztraceného světa od slavného režiséra Stevena Spielberga, myslím, že to byli právě tito dinosauři ve filmové akci. V povídce se ještě vykytovali prosauropodní dinosauři massopondylové, kteří dosahovali délky 4 metrů, a i ti se zde stali obět’mi těch miniaturních dinosaurů. Všechno toto se odehrávalo v Arizoně před 250 miliony lety.